utopie

Náš Facebook Newsletter

Naše projekty

www.hopetv.cz

www.awr.cz

www.adventiste.cz

Umíme odpočívat?

Když Bůh tvořil svět, vyhradil sedmý den pro odpočinek. Člověk není robot, který by mohl pracovat bez přestání. Pro naše zdraví je relaxace důležitá. Čtvrté přikázání Desatera říká:

Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci ani ty ani tvůj syn a tvá dcera ani tvůj otrok a tvá otrokyně ani tvé dobytče ani tvůj host, který žije v tvých branách. V šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto požehnal Hospodin den odpočinku a oddělil jej jako svatý.(2. Mojžíšova 20,9–11)

První otázka, na kterou je třeba si odpovědět, zní: komu je toto přikázání určeno? Setkal jsem se totiž s názorem, že bylo řečeno Židům a tedy platí jen pro ně. S tím se ale nedá souhlasit, protože to by znamenalo, že celé Desatero bylo určeno pouze jim. Navíc, den odpočinku je poprvé zmíněn při stvoření člověka, kdy žádné národy neexistovaly. Je zřejmé, že toto přikázání, včetně celého Desatera, bylo dáno celému lidstvu, ne pouze jednomu národu.

Sedmého dne dokončil Bůh své dílo, které konal; sedmého dne přestal konat veškeré své dílo. A Bůh požehnal a posvětil sedmý den, neboť v něm přestal konat veškeré své stvořitelské dílo.(1. Mojžíšova 2,2–3)

Co znamená, že Bůh „požehnal a posvětil sedmý den“? Ta dvě zvláštní a dnes mezi lidmi prakticky nepoužívaná slova znamenají to, že v tento den člověk může prožít něco výjimečného. Pod slovem požehnání můžeme chápat velké dobro. Slovo posvětit znamená oddělit ke svatému účelu. A protože svatý (dokonalý) je pouze Bůh, znamená to oddělit pro Boha. Sedmý den, jak říká čtvrté přikázání je den Hospodinův.

Jak jej mám tedy prožít?

To první, co přikázání říká, je, že člověk nemá sedmý den pracovat. Dokonce pokud mám zaměstnance, nemají pracovat ani oni. A pokud hospodařím, mám nechat odpočinout i všechna zvířata. Je tento den dnem „nicnedělání“?

Z Bible je patrné, že něco dělat máme. Ve 3. knize Mojžíšově, 23. kapitole a verši 3. je napsáno:

Šest dní se bude pracovat, ale sedmého dne bude den odpočinku, slavnost odpočinutí, bohoslužebné shromáždění; nebudete vykonávat žádnou práci. Je to Hospodinův den odpočinku ve všech vašich sídlištích.

V den odpočinku má být bohoslužebné shromáždění. Lidé se mají sejít a společně se radovat, zpívat a přemýšlet nad tím, co Bůh řekl. Týden co týden si máme připomínat, že jsme stvořené bytosti, nikoli dílo náhody, že Bůh žije, ví o nás a nezapomněl na nás. Máme se povzbuzovat k vytrvalosti a podpírat jeden druhého v každodenních problémech. O tom je společenství, bohoslužba.

Jak prožíval den odpočinku sám Ježíš?

Přišel do Nazareta, kde vyrostl. Podle svého obyčeje vešel v sobotní den do synagógy a povstal, aby četl z Písma.(Lukáš 4,16)

Z tohoto textu je patrné, že pravidelně každou sobotu navštěvoval Ježíš bohoslužbu v synagoze.

Co dalšího dělal Ježíš v sobotu?

Trávil čas v přírodě.

Jednou v sobotu procházeli obilím a jeho učedníci trhali klasy, mnuli z nich rukama zrní a jedli.(Lukáš 6,1)

Uzdravoval.

A hned byl ten člověk uzdraven; vzal své lože a chodil. Toho dne však byla sobota.

(Jan5,9)

Chodil na návštěvy.

Jednou v sobotu vešel Ježíš do domu jednoho z předních farizeů, aby jedl u jeho stolu...

(Lukáš 14,1)

Učil z Bible.

Když přišla sobota, počal učit v synagóze. Mnoho lidí ho poslouchalo a v úžasu říkali: „Odkud to ten člověk má? Jaká je to moudrost, jež mu byla dána? A jak mocné činy se dějí jeho rukama!“ (Marek 6,2)

Činil dobře.

On jim řekl: „Kdyby někdo z vás měl jedinou ovečku, a ona by mu v sobotu spadla do jámy, neuchopil by ji a nevytáhl? A oč je člověk cennější než ovce! Proto je dovoleno v sobotu činit dobře.“(Matouš 12,11–12)

Pokud tyto principy přeneseme do dnešní doby, pak vidíme, že den odpočinku je den, kdy by člověk měl navštívit bohoslužbu, být s rodinou, využít čas například pro výlet do přírody, někoho navštívit, potěšit a dělat lidem dobře. Všechnu práci, kterou můžeme udělat dříve nebo odložit na později, bychom měli z tohoto dne odstranit.

Když izraelský národ odešel z egyptského otroctví, dostali toto nařízení:

Ten jim řekl: „Toto praví Hospodin: Zítra je slavnost odpočinutí, Hospodinův svatý den odpočinku. Co je třeba napéci, napečte, a co je třeba uvařit, uvařte.“ (2. Mojžíšova 16,23)

V tento den nejde pouze o fyzický odpočinek, ale o respektování Boha stvořitele. Poslušnost Boha do našeho života vždy přináší dobro. Každý máme svobodu, jak s tímto dnem naložíme.

Vyrůstal jsem v rodině, pro kterou den odpočinku byl samozřejmostí, a tak jsme každý týden navštěvovali bohoslužby. Jako malý kluk jsem měl možnost v tomto společenství také zpívat v tzv. sborovém zpěvu. Když jsem se začal učit na zobcovou flétnu a později na kytaru, mohl jsem si zvykat na publikum a učit se zacházet s trémou. Bylo to v době hluboké totality, kdy jsem ve škole zažíval posměch, a to ani ne tak od spolužáků, ale především od učitelů. Snažili se ukázat, jak je člověk hloupý, když věří v Boha. Ve třinácti letech mi zemřel náhle táta. Byla to pro mě velká rána a v době dospívání jsem si žil po svém. Víra byla na okraji. Když jsem poznal mou manželku, studovali jsme spolu Bibli. Oba jsme plně uvěřili tomu, co se v ní píše. Když přišla na svět první a pak i druhá dcera, byl pro nás den odpočinku výjimečným dnem. Protože sobota začíná podle Bible západem slunce a končí západem slunce, trávili jsme začátky tohoto dne jako rodina spolu. Zpívali jsme, měli dobré jídlo, vyprávěli a také si dávali drobné dárky. V tento den jsme na sebe měli více času. Byl to moc krásný čas, na který rádi vzpomínáme. Dnes mají dcery své rodiny, ale den odpočinku je pro nás stále výjimečný a chráníme jej.

Když Bible hovoří o dni odpočinku, který den týdne tím myslí? Je tam napsáno, že sedmý. Hebrejsky se mu říká Šabbát, což znamená přestat. V naší zemi se zdá, že sedmý den je neděle, protože jí končí týden. Ale pravda je taková, že sedmým dnem týdne je sobota a neděle je dnem prvním. Stejně je to i v mnoha dalších zemích, jejichž kalendáře začínají nedělí a končí sobotou. Šabbát (hebrejsky), sobota (česky), subóta (rusky), sabato (italsky), sábado (španělština a portugalština), sâmbătă (rumunsky). V mnoha jazycích vychází název z hebrejštiny. Nikdy v historii nedošlo k tomu, že by se tento den posunul. Perioda sedmi dnů je stále zachovávána. Židé na dodržování tohoto dne velmi dbali a nikdy nepřipustili, aby došlo byť k sebemenší změně.

Možná přemýšlíte nad tím, proč se dnes většina křesťanů schází k bohoslužbám v neděli, nikoli v sobotu? Jak došlo k tomuto posunu a co jej zapříčinilo? Říká k této změně něco text Bible?

Příště si na tyto otázky odpovíme.