utopie

Náš Facebook Newsletter

Naše projekty

www.hopetv.cz

www.awr.cz

www.adventiste.cz

Může věřit každý?

„Věříš v Boha?“ Kdyby nám někdo položil tuto otázku, co bychom odpověděli? Mnoho lidí i v naší ateistické společnosti odpoví: „V něco nad námi věřím, ale odmítám církve!“ Pokud patříme do skupiny těch, kteří odpovědí kladně, jak bychom definovali svou víru? Řada lidí si myslí, že věřit znamená nějak tak v životě počítat s tím, že Bůh je, prostě nepopírat jeho možnou existenci, kdesi ve vesmíru. Víra je pro ně názor. Tak jako já mám například nějaký názor na úroveň fotbalu v České republice, tak jiný má názor na existenci Boha. Chci tím říct, že toto mínění se v obou případech našeho života příliš nedotýká. Je toto víra? Někteří jdou o trochu dál a odpověděli by, že právě proto, že počítají s existencí Boha, tak se snaží žít slušně a morálně. Je toto ta správná víra? Jakou víru má na mysli Ježíš Kristus, když řekl: Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.

(Jan 3,16)

Znamená to, že všichni, kteří mají názor, že Bůh existuje, budou zachráněni?

Asi je dobré ptát se, co tou vírou myslel sám Ježíš. Nejde o to, co si myslím já nebo nějaký pan farář či profesor teologie. Zkusme hledat odpověď v textech Bible, jak tam je víra představena. Když poznáme, jak prožívali víru lidé kolem Ježíše, najdeme odpověď na otázku, jak prožívat víru dnes.

Pojďme se podívat na zajímavý příběh na rozbouřeném Galilejském jezeře.

Jednoho dne vstoupil on i jeho učedníci na loď; řekl jim: „Přeplavme se na druhý břeh jezera.“. Když odrazili od břehu a plavili se, usnul. Tu se snesla na jezero bouře s vichřicí, takže nabírali vodu a byli ve velkém nebezpečí. Přistoupili a probudili ho se slovy: „Mistře, Mistře, zahyneme!“ On vstal, pohrozil větru a valícím se vlnám; i ustaly a bylo ticho.

Řekl jim: „Kde je vaše víra?“ Oni se zděsili a užasli. Říkali mezi sebou: „Kdo to jen je, že rozkazuje i větru a vodám a poslouchají ho?“ (Lukáš 8,22–25)

Když se Ježíš vyděšených lidí na lodi ptal: „Kde je vaše víra?“, co tím chtěl říct? Ptal se na jejich názor, mínění, anebo očekával nějakou reakci? Očekával, že budou mít správné informace, anebo že budou jednat?

Tady jsme, myslím, u podstaty věci. Jak bychom mohli Ježíšovu otázku vyjádřit jinak? Domnívám se, že Ježíš myslel toto: „Kde je vaše víra? Víra se projevuje důvěrou. Kdybyste mi opravdu věřili, pak byste se nebáli o život, protože byste věděli, že jste v dobrých rukou.“

Víra učedníků se měla projevit činem! Spolehnutím se, že jsou v bezpečí, i když všechno okolo nasvědčovalo tomu, že to tak není.

Slovo „víra“, které se v Bibli často vyskytuje, je překladem řeckého slova „pistis“ a znamená doslova DŮVĚRA. U slova důvěra si uvědomujeme, že nemůže jít pouze o nějaký názor nebo mínění. Když se mě má manželka zeptá, zda mi může věřit, nezajímá ji až tak můj názor, nechce slyšet pouze informace. Chce vidět činy. Chce vědět, že se na mě může spolehnout a že v těžkých chvílích budu stát při ní.

Vypráví se příběh o provazochodci nad Niagarskými vodopády. Měl natažené ocelové lano a předváděl divákům své umění. Lidé byli nadšeni. V jednu chvíli vzal stavební kolečko a přešel po laně na druhou stranu. Dav bouřil! Na cestě zpátky do kolečka naložil pytel s pískem. Když došel opět na druhý břeh, nadšení diváků neznalo mezí. Otočil se do davu a zeptal se: „Věříte, že bych dokázal na druhou stranu převézt v tomto kolečku člověka?“ Lidé křičeli jeden přes druhého: „Ano, dokážeš to! Věříme!“ V tom se provazochodec obrátil na jednu ženu, která volala snad nejhlasitěji, a oslovil ji: „Můžete se prosím posadit?“ Vyděšená žena toho nebyla schopna.

Víra je mnohem více než názor!

Kdyby se nás nyní někdo zeptal, zda věříme v Boha, co bychom odpověděli? Věřit v Boha totiž znamená mu důvěřovat. Znamená to poznávat jej a podle toho co mi odhaluje, také žít.

Lidé, kteří v dobách starého Říma byli pro víru v Ježíše Krista předhozeni v Koloseu dravým šelmám nebo podpalováni jako živé pochodně na římských slavnostech, nebyli fanatici ani blázni. Oni poznali, že Bůh žije a že mu na nich záleží. Jejich víra nebyla pouhým názorem, který se dá změnit nebo odvolat, když jde o život. Měli s Bohem důvěrný, blízký vztah.

Za ty stovky let se nic nezměnilo. Stejnou víru očekává i dnes Bůh od nás. Chce, abychom jej poznali a stali se jeho dobrými přáteli.

Když jsme si vysvětlili, co to je víra, položme si druhou otázku. Může věřit každý? Nebo je víra pouze pro některé „vyvolené“? Je to tak, jak mi řekl můj kamarád, že jemu není dáno věřit? Kdyby tomu tak bylo, pak by Bůh nebyl spravedlivý. Bible jasně říká, že víra je pro záchranu velmi důležitá, ale co ti, kterým Bohem „nebylo dáno“ uvěřit?

Bez víry není možné žít. Nemyslím bez víry v Boha, ale víry všeobecně. Jdeme k doktorovi, necháme si od něj píchnout injekci a přitom důvěřujeme, že to není blázen, který nás chce zabít. Sedneme do letadla a věříme, že pilot v kabině není jen převlečený stevard, který v životě letadlo nepilotoval. Nasedneme do auta a věříme (alespoň někteří), že se při stokilometrové rychlosti nerozpadne. Proč důvěřujeme v těchto a mnoha dalších běžných situacích?

Děje se tak na základě našich předešlých dobrých zkušeností nebo zkušeností druhých lidí.

Je víra v doktora jiná víra než víra v Boha? V podstatě v tom není rozdíl žádný. V obou případech se učíme důvěřovat na základě zkušeností. Jsem přesvědčen, že Bůh nechce, abychom odložili rozum. Vždyť nám jej dal proto, abychom jej používali. Souhlasím s tím, že doktora vidím a Boha ne. Ale je mnoho jiných věcí, které jsem v životě neviděl, a přesto v ně věřím.

Autoři Bible nám kladou některé otázky a my nad nimi musíme přemýšlet.

„K výšině zvedněte zraky a hleďte: Kdo stvořil toto všechno?“ Ten, který v plném počtu vyvádí zástupy hvězd a všechny volá jménem; má obrovskou sílu a úžasnou moc, nechybí mu ani jedna. (Izajáš 40,26)

Když se dívám do vesmíru a vím o zákonech, které tam vládnou, dává mi mnohem větší smysl věřit v inteligenci, než na náhodu.

Jiný text říká:

Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu. (Římanům 1,20)

Pokud shromáždíme informace, které nám jsou dostupné (Bible, astronomie, biologie, psychologie, archeologie, ...), můžeme najít mnoho dobrých důvodů, proč věřit. Nic ale nemůže nahradit osobní zkušenost. I když člověk posbírá mnoho informací, nemusí se stát věřícím! Teprve když jsem to s Bohem v životě opravdu zkusil a začal prožívat osobní zkušenosti, objevil jsem nový rozměr.

Příště se podíváme na jedno zvláštní slovo: Hřích. Co to je? Dá se hříchu zbavit například tím, že člověk dá církvi nějaké peníze? Může vás hříchu zbavit kněz nebo farář? Musí člověk udělat víc dobrých skutků než těch zlých, aby mu bylo odpuštěno? Čeká nás zajímavé téma.