utopie

Náš Facebook Newsletter

Naše projekty

www.hopetv.cz

www.awr.cz

www.adventiste.cz

Když mineme cíl

Co znamená slovo hřích a je vůbec důležité to vědět? V jedné písni se zpívá:

„Byl by hřích se po tmě bát, stul se lásko blíž,
nech mě šeptat, mám tě rád, ač to dávno víš.
Pak se staň, co má se stát, věř mi, lásko má,
byl by hřích se po tmě bát, když jsem s tebou rád.“

Jiný text písně říká:

„Byl by hřích po světě s pláčem jít…“

Co se myslí tímto pojmem? Co pod ním chápali lidé v době Ježíše? Jak samotná Bible vysvětluje tento termín?

V běžném rozhovoru se s výrazem „hřích“ často nesetkáme. Proč bych měl rozumět tomu, co toto slovo znamená? Je to pro život důležité?

Myslím si, že je to základ, ve kterém je dobré mít jasno. Pokusím se položit pár otázek, na které, když budeme vědět, co znamená slovo hřích, budeme znát také odpověď.

Měl by člověk, který je věřící, dávat křtít své malé děti?

Může k odpuštění hříchu přispět to, že dám finanční dar církvi?

Mohu se hříchů zbavit tím, že budu dělat dobré skutky?

Může mi hříchy odpustit kněz či farář, nebo jiný duchovní?

Aby mi byly odpuštěny hříchy, musím ke zpovědi?

Je hřích, když udělám něco špatného nevědomky nebo s dobrým úmyslem?

Jak mohu dosáhnout odpuštění všeho špatného ve svém životě?

Mohou být odpuštěny hříchy člověku, který už zemřel, například tím, že se za něho bude sloužit mše (bohoslužba)?

Nemusím být členem žádné církve, dokonce nemusím být ani věřící, a s podobnými otázkami se mohu setkat.

Jak je to tedy s hříchem? Naše české slovo hřích je překladem řeckého slova „hamartein“. Toto slovo se ve starém Řecku používalo například tehdy, když se při lukostřelbě střílelo na terč. Když někdo netrefili, řeklo se hamartia, což znamená vedle nebo mimo. Hřích tedy znamená MIMO nebo VEDLE. Jak tomu rozumět? Bůh dal nějaká pravidla, podle kterých jsme jako lidé měli žít, abychom byli šťastní. Ale lidé si řekli, že půjdou jinudy, udělají si to po svém, „lépe“. Rozhodli se jít svou cestou, mimo, vedle, nerespektovat to, co říká Bůh. A tomuto stavu Bible říká hřích.

Podívejme se na to prakticky. Asi všichni víme, že existuje nějaké Desatero. Většina lidí na světě, ať jsou nebo nejsou křesťané, respektují některá jeho přikázání. Například známé Nezabiješ. S přikázáním Nesesmilníš nebo Nepokradeš už ale máme velký problém. Tak nějak jsme si sami určili, co je pro nás důležité a co ne. Přikázání, která hovoří o vztahu k Bohu, tak ta jsme škrtli úplně. A tak se potýkáme s rozvrácenými rodinami, nevěrou, týráním dětí a mnoha dalšími problémy. Je jasné, že vztah nelze přikázat, náklonnost nelze vynutit. Samotná přikázání bez vztahu, jsou k ničemu. Když ale vím, že je to pro mé dobro a že ten, kdo je dal, mě má rád, pak to mění situaci. Bůh dává rady pro život, ale dává také svobodu. Nerespektování těchto rad nám přináší problémy i mnoho bolesti. A Bible říká, že vše, co ničí vztahy, je hřích.

Jaké podstaty je hřích? Je to čin, anebo už myšlenka? Text Bible nás v tomto ohledu nenechává na pochybách.

Já však vám pravím, že každý, kdo hledí na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci.

(Matouš 5,28)

Ježíš jasně říká, že hřích začíná naší v hlavě. Muž se nemusí ženy ani dotknout, ale pokud se cizoložství odehrálo v jeho hlavě, dopustil se hříchu. Když někdo něco ukradne, nejdříve se pro to rozhodne ve své hlavě. Vlastní krádež je jen důsledkem tohoto rozhodnutí. Hřích tedy, řečeno v nadsázce, není možné umýt nebo vyoperovat. Hřích je stav myšlení! Je to stav myšlení, který vychází z narušeného vztahu člověka s Bohem. A to důležité je, že v tomto stavu se už rodíme.

Důležitá otázka tedy zní, jestli nás Bůh za tento náš stav viní? Někteří myslí, že ano, a tak dávají například křtít své malé děti. Věří totiž, že kdyby dítě zemřelo, Bůh jej nezachrání, protože mu nebyly odpuštěny hříchy.

Pokud je to pravda, pak je nespravedlivý, protože nikdo z nás nemůžeme za to, jak a komu jsme se narodili. Jak by k tomu přišly děti, jejichž rodiče se jednoduše pro jejich křest nerozhodnou? Mají smůlu? Ne! Mimochodem, v celé Bibli nenajdeme ani nejmenší zmínku o křtu dětí. Vždy je spojen pouze s dospělým.

Jak tedy může být odpuštěn hřích?

V minulé lekci jsem citoval nám už známý text Bible u Jana ve 3. kapitole, verš 16:

Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.

Logika mi říká, že kdo je zachráněn, tomu jsou hříchy odpuštěny! Nemůže být přeci zachráněn někdo, komu hříchy odpuštěny nejsou. A co je příčinou toho, že je zachráněn? VÍRA!

Setkal jsem se s člověkem, který zastává názor, že aby mi bylo odpuštěno, musím vykonat dobré skutky. Ideálně více dobrých skutků, než těch špatných. Na konci to Bůh porovná.

To je velký omyl. Žádné dobré skutky nám nepomohou.

Protože hřích se týká myšlení, musí se změna odehrát tam. Touha žít jinak, lépe. Lítost nad tím, co jsem udělal. Takto se projevuje důvěra v Boha. A on nám rád odpustí.

Pro dokreslení ještě jeden text, který zaznamenal Jan. Očitý svědek mnoha událostí, který znal osobně Ježíše.

Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti. (1. list Janův 1, 9)

Ten, kdo odpouští hříchy, je sám Bůh a odpouští je na základě našeho vyznání!

Malé nemluvně netuší, kdo je Bůh, natož aby chápalo, co je víra, a už vůbec není schopno doznat své hříchy. Vždyť o nich ani neví.

Možná už nyní bychom byli schopni odpovědět si na otázky v úvodu. Ale chci zmínit ještě jednu dost podstatnou věc, i když jsme se jí již lehce dotkli.

Co lidé, kteří nikdy Boha nepoznali? Nebo ti, kterým byl Bůh představen tak strašným způsobem, že jej odmítli? Mají tito lidé možnost, aby jim bylo odpuštěno?

Je úžasné vědět, že u Boha neplatí „Neznalost zákona neomlouvá!“ Když pojedeme autem, porušíme zákon a budeme chyceni, výmluva, že jsme to nevěděli, nám nijak nepomůže. Spíše naopak.

U Boha toto pravidlo neplatí. On je spravedlivý! Ten, kdo jej nemohl poznat, bude posuzován podle svého svědomí a toho, co věděl a jak žil. Bůh vidí do našeho myšlení a ví, z jakých pohnutek věci děláme či neděláme.

V Bibli je nelichotivé konstatování, ale také radostná zpráva:

Všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy; jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí...

(Římanům 3,23)

Všichni jsme zhřešili, tedy rodíme se a často i žijeme bez vztahu s Bohem. Často ubližujeme sobě i lidem okolo. Ale každému může být odpuštěno. Bůh čeká, až pochopíme, že není třeba před ním utíkat. Čeká, až odložíme karikaturu, kterou jsme si o něm vytvořili, a poznáme jej skutečně takového, jaký je.

Doufám, že si nyní na všechny otázky v úvodu dokážeme odpovědět a lépe se orientujeme v tom, co je to hřích a jak se jej zbavit.

Následující lekce se bude zabývat osobou Ježíše Krista. Existoval vůbec? Máme pádné důkazy? A pokud ano, kým byl? Křesťané věří, že byl Bohem v lidském těle. Jaké pro to mají důvody?