utopie

Náš Facebook Newsletter

Naše projekty

www.hopetv.cz

www.awr.cz

www.adventiste.cz

Kdy skončí zlo a násilí?

V minulé lekci jsme hovořili o tom, co znamená Ježíšův slib, že znovu přijde. Ukázali jsme si na to, že bibličtí pisatelé chápali jeho druhý příchod na tuto zemi jako skutečnou, doslovnou událost. Máme očekávat invazi z vesmíru. Ježíš přijde s mnoha nebešťany, aby ukončil dějiny zla a osvobodil lidstvo. Skončí smrt a všechno trápení. Konečně zavládne soulad a důvěra. Lidé budou proměněni. Není to planý slib, ale realita. Ježíš byl vzkříšen a to dává naději nám všem.

Když nad tím takto přemýšlíme, zákonitě nás napadne otázka: „A kdy se to stane?“ Stejnou otázku položili i Ježíši jeho učedníci: Když seděl na Olivové hoře a byli sami, přistoupili k němu učedníci a řekli: „Pověz nám, kdy to nastane a jaké bude znamení tvého příchodu a skonání věku!“

(Matouš 24,3)

Po těchto slovech Ježíš seznamuje učedníky s tím, co všechno se bude dít před jeho příchodem. Na některá „znamení“ jeho příchodu se dnes podíváme blíže. Než se k nim dostaneme, přečtěte si prosím ve své Bibli Podobenství o deseti družičkách. Je zapsáno v evangeliu Matouše, ve 25. kapitole, v prvních třinácti verších. Můžete si jej také poslechnout i s výkladem na internetu v archivu AW rádia (pořad se jmenuje Parabola): http://www.awr.cz/archiv_poradu/parabola/

Chci se nyní zaměřit na důležitý detail z tohoto podobenství, který popisuje, že všechny družičky, i když očekávaly ženicha, usnuly. Ženich je Kristus a družičky představují lidi, kteří jej čekají. V podobenství Ježíš jasně říká, že jeho příchod nenastane hned. Některým se dokonce bude zdát, že to trvá příliš dlouho. A všichni propadnou únavě a usnou. Ze spánku je pak ale probudí událost Kristova druhého příchodu. Nenechme se zmýlit tím, že od Ježíšova odchodu už uplynulo 2 000 let. Dnes jsme jeho návratu blíž, než kdykoli dříve.

Dnes se budeme (až na dvě místa) pohybovat výhradně ve 24. kapitole Matoušova evangelia. Bude dobré, než půjdete dál, abyste si tuto kapitolu celou přečetli. Není nijak dlouhá, zato je velmi zajímavá.

V textu od verše 4 do verše 14 Ježíš zmiňuje některá znamení, která budou jeho návrat předcházet. Hovoří o falešných mesiáších. Na této zemi se mají objevit lidé, kteří se budou vydávat za Krista. Mnozí jim budou naslouchat a budou svedeni, takže jim uvěří.

Dále Ježíš hovoří o válkách, kdy poteče mnoho krve, a někteří se budou domnívat, že už snad nemůže být hůř. Ale Ježíš říká, že to ještě nebude konec.

Přijde také hlad, nemoci a zemětřesení na mnoha místech. Lidé budou bezradní a zoufalí. Budou se domnívat, že přichází konec světa. Ale Ježíš říká: To vše bude teprve začátek porodních bolestí. (Matouš 24,8)

Tomuto přirovnání rozumí velmi dobře ženy, které mají děti. Dříve než přijde porod, dochází k tomu, že předporodní bolesti přicházejí ve stále kratších intervalech a jsou intenzivnější. Vše vyvrcholí vlastním porodem. Co tím chtěl Ježíš objasnit? Všechny ty války, nemoci, zemětřesení, hlad, jsou jako ony předporodní bolesti. Oznamují, že se blíží něco velkého. Budou stále častější a intenzivnější. Teprve potom přijde konec. Události, které se dnes kolem nás dějí, vedou mnoho lidí k úvahám, že se něco chystá. I když nejsou věřící a nevědí nic o chystaném druhém příchodu Ježíše, vnímají, že každoroční povodně a další přírodní katastrofy jsou pro nás varováním.

Ježíš také předpovídá, že křesťané budou pronásledováni pro víru a mnozí se jí zřeknou. Objeví se i falešní proroci, kteří budou hlásat bludy, a mnoho lidí jim uvěří. Dokonce se u mnohých lidí „vytratí láska“. S odchodem lásky se objeví zákonitě bezohlednost a brutalita. Ten, kdo vytrvá až do konce a nevzdá to, bude zachráněn, říká Ježíš (verš 13).

Co dalšího mají lidé očekávat? Ve verších 36 až 39 je doba před příchodem Krista přirovnána k době před potopou. Jak to tehdy vypadalo? Lidé hodovali, pili, uzavírali sňatky. Na tom není až tak nic špatného, ale problém spočíval v tom, že tato činnost naplnila jejich život a neměli čas přemýšlet o důležitějších věcech. Jejich bohem se stalo břicho a uspokojování tělesných potřeb. Varování Noema se vysmívali. Nevěřili, že by potopa mohla přijít. Zdálo se jim to jako bajka či pohádka. Dovedu si představit, jak si při svých hostinách toho „bláznivého“ kazatele dobírali a vyprávěli si o něm vtipy. Nepoznali, že se blíží celosvětová katastrofa a pohrdli možností záchrany.

Ježíš poukazuje na to, že před jeho druhým příchodem tomu bude naprosto stejně. Lidé se zprávě o jeho druhém příchodu budou vysmívat. Budou se snažit užít si co nejvíce tento život. Sex, jídlo, alkohol a peníze budou tím nejdůležitějším. A stejně jako v době Noema, budou i na konci dějin lidé zaskočeni událostí, která přijde.

Pojďme se podívat na dvě místa, která nejsou v evangeliu Matouše, ale ve dvou dopisech jiného autora.

Nejprve se podívejme do prvního dopisu.. Napsal jej Pavel v prvním století n. l. do města Tesaloniky a říká se tam toto: Sami přece dobře víte, že den Páně přijde, jako přichází zloděj v noci. Až budou říkat „je pokoj, nic nehrozí, tu je náhle přepadne zhouba jako bolest rodičku, a neuniknou. Vy však, bratří, nejste ve tmě, aby vás ten den mohl překvapit jako zloděj.

(První list Tesalonckým 5,3-4)

Hovoří se zde o lidech, kteří budou zaskočeni podobně, jako když přicházejí zloději. Ty nikdy nečekáme. A lidé, protože neočekávali příchod Krista, budou žít v mylné naději, že nic nehrozí a všechno bude v pohodě. Budou se domnívat, že lidstvo si všechny problémy vyřeší samo. Všimněme si, že se v tomto textu znovu objevuje přirovnání k porodním bolestem. Lidé, kteří se naučili důvěřovat Bohu a znají Bibli, nebudou překvapeni. Vědí totiž, co má přijít, a budou připraveni. Mezi tyto lidi můžeme dnes patřit i my.

Další text, o kterém se chci zmínit, najdeme ve druhém dopise Timoteovi, ve 3. kapitole a verších 1 až 5: Věz, že v posledních dnech nastanou zlé časy. Lidé budou sobečtí, chamtiví, chvástaví, domýšliví, budou se rouhat, nebudou poslouchat rodiče, budou nevděční, bezbožní, bez lásky, nesmiřitelní, pomlouvační, nevázaní, hrubí, lhostejní k dobrému, zrádní, bezhlaví, nadutí, budou mít raději rozkoš než Boha, budou se tvářit jako zbožní, ale svým jednáním to budou popírat. Takových lidí se straň.

Vzpomínám si, jak nás na základní škole přesvědčovali o skvělé budoucnosti v komunismu. Dodnes slyším slova učitelky, která líčila, jak bude vše zdarma a že nebudeme potřebovat peníze. Každý si vezme jen to, co bude potřebovat.

Už před 2 000 lety Pavel v dopise mladému Timoteovi napsal to, co mu bylo ukázáno Bohem. Lidé budou v poslední době horší a horší. Dokonce poukazuje na to, že se věřící lidé budou tvářit jako zbožní, ale jejich život bude vypovídat o něčem naprosto jiném. Můžeme sami posoudit, jak to dnes ve společnosti vypadá.

Nás ale teď zajímá otázka, zda můžeme nějak zjistit, kdy ten den „D“ přijde. Všechno, co doposud zaznělo, tu vždy bylo. Války, hlad, zemětřesení, nemoci, sobectví i zvrhlí lidé. Existuje ale jedno znamení, které zde vždy nebylo a které ukazuje, v jak důležité době žijeme. Vraťme se do 24. kapitoly Matoušova evangelia: Toto evangelium o království bude kázáno po celém světě na svědectví všem národům, a teprve potom přijde konec.(Matouš 24,14)

Bůh chce, aby dříve, než přijde podruhé, se lidé o možnosti záchrany dozvěděli a mohli se připravit. Říká, že zpráva o úžasném Bohu, který miluje člověka a vrátí se znovu na zem, se rozšíří po celém světě. Nikdy v minulosti tomu nebylo tak jako dnes. Díky moderním médiím a technologiím může zvěst o Kristu uslyšet téměř každý. Blížíme se do velkého finále. Země pracuje k porodu a my bychom tyto signály neměli přehlédnout.

Nikde v Bibli nevyčteme přesné datum, ani rok Kristova návratu. Bůh si nepřeje, aby naší motivací k přípravě na setkání s ním byl strach, že čas už brzo vyprší. Nikoli strach, ale láska je jedinou správnou pohnutkou. Proto se nám dává poznat. Chce, abychom pochopili, jak moc mu na nás záleží a co všechno už pro nás a záchranu vesmíru udělal. Čeká s otevřenou náručí. Jeden z nejznámějších textů Bible, kde jsou zaznamenána Ježíšova slova, říká: Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. (Jan 3,16)

Zkuste v tomto verši nahradit slovo „svět“ svým jménem. Přesně to měl totiž Ježíš na mysli, když ho říkal.